Válečníci vycházejícího slunce. Historie japonského válečnictví

Jak to, že se japonští vojáci ještě v době rusko-japonské války dovedli k poraženému nepříteli chovat s rytířskou noblesou, avšak již o nějakých padesát let později, v největším konfliktu, jaký dosud lidstvo zažilo, se stali ve všech oblastech tichomořského válčiště symbolem nelidské krutosti, často hraničící s šílenstvím, a lhostejnosti k hodnotě lidského života? Touto a celou řadou dalších otázek se zabývá Robert B. Edgerton ve svém líčení vývoje moderních vojenských sil Japonského císařství od padesátých let devatenáctého století, kdy namířená děla amerických fregat Japonsko s konečnou platností vytrhla ze středověkého snu a přinutila je otevřít se světu. Japonci ten vnější svět neměli příliš v lásce, ale uvědomovali si, že se mu musí vyrovnat alespoň vojenskou silou – a rozdíl mezi svým zaostalým, středověkým státem a moderními velmocemi dokázali překonat během několika málo desetiletí…